6. 05.
Nakvašenost přenechejme pěnivému moku
Speciální piva buď zachutnají a zpestříte si jimi svůj pivní život, nebo se ujistíte o tom, že to vaše pivo je nejlepší a pít jiné nestojí za to.
Česká republika byla a je zemí jednoho druhu piva. Dříve se zde pilo především pivo “bílé”, tedy pšeničné. Po vzniku piva plzeňského v roce 1842 se však obliba rychle přesunula a dnes z 18 milionů hektolitrů v tuzemsku vypitého světlého piva je více než 99 % pivo plzeňského typu - ve světě známé jako Pils nebo Pilsner. Dále se u nás ještě pije polotmavá a tmavá varianta téhož typu piva a jenom nepatrný zlomeček piv, která lze označit jako speciální. Vlastně pro nás speciální, protože jinde ve světě může jít o pivo tradiční, oblíbené a hojně konzumované.
Zbavte se nemístného konzervatismu…
Jaké tedy vlastně jsou druhy piva? Nejjednodušší rozdělení je podle způsobu kvašení na piva spodně kvašená a piva svrchně kvašená. Spodně kvašená piva se od sebe liší různou koncentrací, barvou, hořkostí, intenzitou sladové a chmelové vůně a chuti, ale v zásadě jsou si dost podobná. Nejznámější a po celém světě dnes nejrozšířenější je právě naše pivo plzeňského typu. Pouze jeho obměnami jsou pak Export a Lager. Dalším zástupcem je Marzen. Je to pivo silnější, tmavě jantarové až rubínově červené s obsahem alkoholu 5 až 6 %. Má výraznou sladovou vůni i chuť a nižší hořkost. Své jméno získalo podle doby, kdy se vařilo, a nikoliv podle doby konzumace. Pije se obvykle až v letních a podzimních měsících. Posledním z této kategorie, o němž se zde zmíníme, je Bock. Jde o pivo s velkou tradicí. Začalo se vařit již před 500 lety v pivovaru Einbeck, který dal pivu i jméno. Jde o silné pivo s obsahem alkoholu kolem 7 %, charakteristické sladovou chutí a výrazným, ale jemným chmelovým aromatem. Vyrábí se ve všech barevných variantách jako světlé, polotmavé a tradičně tmavé. Pije se většinou jako sezonní pivo před Vánoci. Silnější variantou je Doppelbock s obsahem alkoholu až 12 %.
Svrchně kvašená piva jsou mnohem rozmanitější. To jsou z pohledu českého pivaře skutečné speciály. U nás nejznámější je pšeničné pivo Weizen, oblíbené především v Německu. Obsahem alkoholu odpovídá našim dvanáctkám, má výraznou chuť a vůni po banánu nebo po hřebíčku, a protože dokvašuje většinou v láhvi, obsahuje i kvasinky. Barvu má obvykle světlou, ale některé značky jsou i polotmavé a tmavé. Servíruje se s plátkem citronu. Je velmi osvěžující, proto se často pije jako první pomoc po náročném večeru. V poslední době je lze často ochutnat i u nás, stalo se běžným sortimentem řady minipivovarů. Jeho velice osobitou odnoží je Berliner Weisse, nazývané také “šampaňské severu”. Je velice světlé, má ostrou, suchou a výrazně nakyslou chuť a velmi malou hořkost. Obsah alkoholu je pouze kolem tří procent. Specifický je i způsob konzumace, pije se totiž většinou s přídavkem malinového nebo mentolového sirupu nebo ochucené trestí z mařinky vonné.
Mlčeti s trapisty
Nyní se přesuneme z Německa do Belgie. Také zde se vaří pšeničná piva, většinou však s příchutí citrusů, muškátu, koriandru nebo medu. Jsou velmi světlá, lehká, s obsahem alkoholu do pěti procent. Nejznámějším zástupcem je i u nás rozšířený Hoegaarden. Velmi známá jsou trapistická piva, vařená v klášterních pivovarech trapistického řádu. Pět z nich je v Belgii a jeden v Nizozemsku. Každý pivovar má svůj vlastní styl piva. Charakteristické pro trapistická piva je dokvašování v lahvích, což jim dává výrazné ovocné aroma. Většinou nabízejí tři základní druhy. První světlé s nižším obsahem alkoholu bylo určeno původně pro řeholníky. Další, označované jako Dubbel, má tmavě jantarovou až hnědočervenou barvu, je silnější, s obsahem alkoholu do 7 %. Nejsilnější Tripel bývá tmavý s obsahem alkoholu až 9 %. Tento nejsilnější druh se jako jeden z mála hodí k archivaci. Při dobrém skladování s dobou získává na chuťovém bohatství a připomíná staré portské. Největší specialitou Belgie je ale Lambic a celá rodina dalších druhů z něj následně vznikajících. Základní vlastností lambicu je ostrá suchá kyselost a ovocná vůně, připomínající vyzrálý jablečný cider. To je dáno způsobem kvašení. Lambic, jako asi jediné pivo na světě, dodnes používá při výrobě samovolné zakvašení směsí mikroorganismů ze vzduchu. Celá výroba je přísně tradiční, kvašení i zrání probíhá v dřevěných sudech. Doba zrání je velmi dlouhá, běžně až dva roky. Lambic se pije převážně točený. Směs nového a starého lambicu, dozrávající potom v lahvích, se označuje jako Gueuze. Přídavkem karamelového cukru k lambicu vzniká Faro. Přidáním ovoce v průběhu zrání vzniknou další druhy. Nejznámější jsou třešňový Kriek a malinový Frambozen (Framboise). Používá se i další ovoce, jako banány, hrozny a černý rybíz. Tato piva se tradičně pijí jako aperitiv v malých bistrech a kavárnách.
Nejenom guinnessem živ může být člověk
Poslední zastávkou na cestě po speciálních pivech jsou britské ostrovy. Zde se vyrábí hned několik světově rozšířených druhů. Porter je silné tmavé pivo s chutí praženého sladu a s ovocným akcentem svrchního kvašení. V 19. století byl Porter hlavním anglickým druhem piva a s anglickou expanzí se rozšířil do celého světa. Na počátku 20. století však v Anglii téměř vymizel a teprve v poslední době začala jeho renesance. Český Porter vařený v pardubickém pivovaru má s klasickým společný pouze název. Vyrábí se spodním kvašením, jde tedy v podstatě o tmavý silný ležák. Nejklasičtějším typem anglického piva je Ale. Jde o středně silné pivo s výrazným ovocným a chmelovým akcentem. Přestože tradiční barva je měděná, nazývá se Pale Ale, tedy světlý Ale. Ochutnat můžete ale i polotmavý i tmavý Ale. Tradiční Ale dokváší v transportních sudech a je zakalený kvasnicemi. V Anglii se Ale čepuje většinou pomocí ruční pumpy takzvaně na “hladinku”, bez pěny až po samý okraj sklenice. Pro export do Indie se vyráběla silnější a více chmelená varianta India Pale Ale, známá pod zkratkou IPA. Má silnou hořkost a ostrou chmelovou vůni a chuť s lehce citrusovým nádechem. Tu způsobují použité odrůdy chmele, zcela odlišné od slavného českého žateckého červeňáku. IPA je nyní velmi populární v Americe, kde ji vaří řada malých pivovarů. Některé americké verze však mají až dvojnásobnou hořkost ve srovnání s anglickými. Po zdařilé večerní konzumaci si ráno připadáte jako chmelová hlávka. Stout je středně silné až silné, hutné, velmi tmavé pivo se slabou chmelovou hořkostí a s výraznou chutí po praženém sladu. Charakteristická je pro něj hustá, trvanlivá, smetanová pěna. Nejrozšířenější variantou je suchý Stout s vůní pražené kávy a jemnou svíravou hořkostí pocházející z praženého sladu. U nás známým představitelem je Guinness. Typicky anglický je sladký Stout, dříve označovaný jako Milk Stout. Název vznikl podle přídavku mléčného cukru, který se používá při jeho výrobě, a ne podle přídavku mléka, jak se traduje. Nejsilnější variantou, až s 10 % alkoholu, je Imperial Stout s charakteristickou chutí po hořké čokoládě.
Chutí jsou tisíce
Uvedený přehled zahrnuje pouze hlavní druhy piva, které se ve světě vyrábějí. Každý pivovar pak má vlastní variantu, která může být od ostatních dost odlišná. Když vezmeme v úvahu počet pivovarů, vyjde nám tolik různých možností, že je nemůžeme nikdy všechny poznat. Pro milovníka piva je to skutečná výzva. Speciální piva je nejlépe ochutnat v zemi, kde jsou doma. Bývá tam nejširší nabídka různých variant a značek a také odpovídající atmosféra k jejich konzumaci. U nás nabízejí různé speciály především restaurační minipivovary. Průkopníkem všech možných druhů piva je Pivovarský dům v Praze. V poslední době je však začínají vařit i některé velké pivovary jako doplnění svého tradičního sortimentu. Nabídka je tedy skutečně veliká. Neváhejte a ochutnejte některé z nepřeberných druhů a variant speciálních piv. Buď vám zachutnají a zpestříte si svůj pivní život, nebo se ujistíte o tom, že to vaše pivo je to nejlepší a pít jiné nestojí za to.
Zdroj: iHned.cz
